Rozhodnutí, že se vydáme na Evropský šampionát padlo asi měsíc před jeho konáním, po semináři v polském Rybniku. Víkendový kurz dog frisbee - první svého druhu v Polsku - vedli Sabina Bruns a Marcus Wolff z německého klubu Crazy fly' n dogs, kteří letošní Evropský šampionát pořádali.

Měsíc tréninku

Seminář byl pro mě prvním tréninkem pod odborným vedením a za víkend jsem se naučil víc, než za celý rok "samouky". Přihlášení na šampionát trochu komplikovalo to, že jsem se ho nemohl zúčastnit s fenou tervuerena Delfine Erlander, se kterou jsem do té doby trénoval. Moje žena ji totiž začala připravovat na zkoušku podle NZŘ a zároveň s ní začala chodit na agility. Delfina tak byla už dost vytížená. Rozhodl jsem se proto začít s nabytými zkušenostmi od začátku s naší druhou fenou Hupinou – Anee Oridix, která měla přes léto štěňata a shodou okolností právě ten víkend, kdy jsem byl v Polsku, proběhl jejich odběr... Aniž bychom tedy něco uměli, odvážil jsem se s patřičnou troufalostí přihlásit. Pro jistotu do kategorie začátečníků.

Už předem pořadatelé slibovali velkou účast, kterou potvrdili týden před mistrovstvím, kdy sečetli počet přihlášených. Sto šedesát týmů slibovalo největší dog frisbee akci, jaká se kdy v Evropě konala a v klidu by obstála i v kolébce tohoto sportu - USA.

My jsme na hypodrom v Neuss, kde se mistrovství konalo, dorazili již v pátek. Jen chvíli předtím, než dorazili i rozhodčí z USA - Melissa Heeter, Apryl Lea Hanson a Ron Watson. Právě setkání s Ronem pro mě bylo velmi příjemné, jelikož jsem ho viděl na mnoha videích postahovaných z jeho stránek (www.K9athlete.com). Byl jsem tedy rád, když mě ještě v pátek dal minilekci a přiučil několika novým hodům.

Zdraví nadevše

Od počátku bylo znát, že Sabina s Marcusem si na organizaci dali dosti záležet a nezapomněli na žádný detail. Už v pátek večer, při prezentaci všechny psy pečlivě prohlédla veterinářka – především poslechla srdce a prohmatala páteř čtyřnohých závodníků...

V sobotu se začínalo již v 8 hodin setkáním závodníků, kde nám byli představeni rozhodčí a program. V devět nastoupil první tým na hlavním hřišti a zároveň na hřišti pro minidistance a longdistance začala kvalifikace longdistance. Od té doby bylo na hřištích rušno až do 6. hodiny večerní, kdy měl za sebou každý tým jedno kolo freestylu a jedno kolo minidistance a zároveň bylo jasno o 12 semifinalistech v longdistance.

Zahájení s hymnou

Jen na chvíli se život na hřišti trošku zastavil - ve 14 hodin, kdy proběhlo oficiální zahájení Evropského šampionátu v dogfrisbee 2005. Pořadatelé tak trochu překvapili, když a po napochodování týmů na hlavní hřiště zahráli hymnu všech zúčastněných zemí, včetně americké, na počest rozhodčím.

Celý den probíhal podle plánu jedinou skvrnou - se kterou se ale musí vždy počítat - byl vítr, který nepříjemně foukal hráčům do disků.

Padaly i rekordy

V neděli se nastupovalo v obráceném pořadí, takže celý den soutěže postupně gradovaly. Začátek v 8 hodin malinko pozdržela ranní rosa, která na chvíli vyřadila z provozu elektriku na hlavním hřišti, ale vše se podařilo brzy dohnat... Hlavní hřiště hostilo druhé kolo freestylu, na druhém hřišti probíhalo současně semifinále longdistance.

Před polednem se areál začal plnit návštěvníky a soutěže tak začínaly mít skvělou atmosféru. Posledních 20 týmů kategorie Open bylo odměňováno bouřlivým aplausem, který vyvrcholil vystoupením vítězného týmu Marcus Wolff & Cato.

Ihned po ukončení Freestylu se diváci přesunuli ke hřišti longdistance na finále žen a mužů. Dramatičnost této soutěže vyvrcholila Evropským rekordem v obou kategoriích - ženský vytvořila Sabrina Koch se zlatým retrívrem Jana 60,20 metrů, mužský už v semifinále Ralph Grieblinger s malinoisem X-Ray 72,40 metrů.

Následovalo už jen vyhlášení výsledků a rozloučení. Byl to skvělý víkend, který mi opět pootevřel dvířka k tak krásnému sportu, jakým dogfrisbee je a věřím, že na příštím Evropském šampionátu (měl by se konat v Nizozemsku) již neponesu naši vlajku sám...

Naše 18. místo

Já jsem byl nakonec se svým výkonem spokojen. Sobotní freestyle se nám sice nepovedl podle představ – tréma z prvního velkého vystoupení, ale už s minidistance jsem byl docela spokojený. Přestože jsme nasbírali jen 7 bodů, ve větru měl ale v kategorii začátečníků jen málokdo víc. Náladu mi ale zvedlo zjištění, že do nedělního freestylu nastupují opět všechny týmy(na některých soutěžích postupuje třeba jen prvních deset). Chtěl jsem totiž ukázat, že umíme víc. A to se nám také povedlo, tréma opadla, zlepšili jsme se po všech stránkách a na výsledku to bylo znát. Z 24. místa po sobotě jsme poskočili na 18. příčku. Na pořadí ale tolik nezáleží, hlavní je, že jsme se dobře bavili…

PS: V úterý mi přišel e-mail od Melissy Heeter - hlavní rozhodčí USDDN, který potvrzoval, že šlo o akci s největším počtem zúčastněných národů v historii dog frisbee. Celkem se zúčastnily týmy ze 7 narodností - Nizozemsko, Německo, Lucembursko, Polsko, Španělsko, Turecko, Česko. Během víkendu se na Evropský šampionát přišlo podívat přibližně 5000 diváků, samotné finále kategorie Open sledovalo 700 diváků.

Týmy byly rozděleny do několika kategorií 6 kategorií:

Štěňata - v této kategorii nešlo ještě o to, představit nějakou sestavu, ale spíš ukázat, jak kdo se štěnětem pracuje a jaké má štěně nadšení do hry. Zúčastnit se mohou štěňata od 8 týdnů do 9 měsíců.

Junioři - aneb děti do 12 let - budoucnost dogfrisbee

Mladí psi - do 18 měsíců - tým měl již připravenou sestavu, ale hráč talíř neházel nýbrž požíval takzvané rollery - disk se kutálí po zemi, aby pes neskákal do výšky...

Veteráni, začátečníci a Open - tyto kategorie se v podstatě neliší, záleží jen na uvážení každého, kam patří. Ovšem jen 5 nejlepších z Open kategorie postupují do finále USDDN US National Finals, kterého se zúčastní 50 nejlepších týmů z celého světa.

Freestyle

Tým - člověk a pes během 2 minut předvádí naučenou sestavu různých triků. Tým má k dispozici až 10 disků. Hodnotí se z několika hledisek, proto jsou přítomni 4 rozhodčí.

1. Pes - zaujetí psa, schopnost aportování, fyzická dovednost a dovednost chytání disků

2. Hráč - využití hrací plochy, rozmanitost hodů, schopnost "organizace disků" - plynulé sbírání disků

3. Tým - měl by předvést: 2 různé overy - triky, kdy pes přeskakuje přes tělo,

2 různé vaulty - triky, kdy se pes odráží z těla

multiple trik, který se skládá ze tří po sobě rychle jdoucích hodů

dog catch - chycení psa ve vzduchu

team movement - secvičený prvek - např. otočka psa a hráče ve výskoku

passing - dva triky, při kterých pes probíhá těsně kolem hráče

zig-zag - 3 hody, kdy pes chytá disk střídavě vlevo a vpravo

4. Catch ratio - poměr chycených a hozených disků

Minidistance (Toss&Fatch)

Tým má k dispozici pouze jeden disk. Hřiště o délce 40 yardů je rozdělené po 10 yardech. Hráč hází z jedné strany, pes musí chytit letící disk. Pokud ho chytí za hranicí 10 yardů má 1 bod, 20 yardů - 2 body... Za chycení ve výskoku je 0,5 bodů prémie. Tým má 90 sekund, aby nasbíral co nejvíce bodů, počítá se 5 nejlepších pokusů. Maximum je tedy 22,5 bodů.

Konečný výsledek vznikne součtem bodů ze 2 kol freestylu a jednoho kola minidstance

Longdistance

Probíhá samostatně a narozdíl od minidistance pes smí překročit startovní čáru až po vyhození disku. Počítá se jen pokus, kdy pes chytne disk ze vzduchu a ve vyměřené výseči. Každý tým má 3 pokusy. Kvalifikace probíhá bez psů, počítala se pouze délka hodu - na Evropském šampionátu v Neuss bylo potřeba hodit minimálně 40 metrů (ženy a děti 30m).

Zatím nevím o nikom, kdo by se v ČR intenzivně věnoval tomuto sportu, přestože spousta lidí hází svým psům talíře pro zábavu a vyběhání. Do značné míry to souvisí s obtížností házení disků. Plánuji proto na jaro/léto 2006 uspořádat seminář pod vedením Sabiny Bruns a Marcuse Wolffa a s jejich pomocí „zasít virus“ dogfrisbee i do Česka. Pokud nás bude dost, máme šanci jednou podobné závody uspořádat také u nás...

Případní zájemci o seminář se mohou předběžně hlásit na e-mailu: seminar@discdogfreaks.com